Popis
nemoci:
* viróza projevující se nejčastěji výtokem
z očí, zánětem horních cest dýchacích,
záněty v očích – onemocnění často zlehčované
jako „kočičí rýma“
* virus není přenosný na člověka ani na
další domácí zvířata
* lze vakcinovat
Původcem onemocnění je kočičí a-herpesvirus
(FHV-1 = feline herpesvirus 1)
Kočičí herpesvirus je DNA virus s obalem,
jehož typickou vlastností je termolabilita,
takže jeho množení neprobíhá při vyšších
teplotách než 37°C. Toto je také důvod proč
jeho hlavní patologické působení je vázáno
na chladnější partie těla jako je sliznice
dutiny nosní a spojivka.
Fáze onemocnění :
1. Inkubační doba je většinou 5 – 10 dní.
2. K nakažení zvířete dochází těsným
kontaktem s nakaženým jedincem (olizování,
používání společných misek, WC, krytí,
výstavy).
3. Rozlišujeme akutní fázi onemocnění a
chronické nosičství (zvíře, které prodělalo
tuto infekci se stává nosičem viru. Vir se
ukrývá v nervové tkání. Spouštěčem pro
opětovné vylučování viru do prostředí je
stres, jiné infekční nemoci, léky tlumící
imunitní systém atp. Vylučování viru trvá
zhruba 1 – 2 týdny a nastupuje 4 – 10 den po
stresové situaci.
4. Při akutní fázi jsou nejdříve postiženy
dýchací cesty, projevem je výtok, rýma,
pšikání, zasychání hlenu u nosních dírek,
případně krvavý výtok. Dále jsou postiženy
oči – zde se projevuje výtok, zánět,
vytlačení třetího víčka, vřed na rohovce.
Herpesvirus se může projevit i zánětem
pochvy, dělohy, což způsobuje poruchy
reprodukce a potraty. V ústní dutině můžeme
nacházet vřídky, pupínky, kočka nadměrně
slintá. U chronicky nemocných koček projevy
onemocnění nejsou tak výrazné.
Prevence:
1. Testování: PCR vyšetření z biologického
materiálu
2. Každoroční vakcinace (redukuje závažnost
klinických příznaků, nezabrání však další
infekci či vzniku chronické infekce a
perzistentnímu vylučování viru)
3. Izolace pozitivních koček je naprosto
nutná, aby nedocházelo k šíření viru.
4. Podpora imunitního systému
5. Léčba antibiotiky (potlačení sekundární
infekce)
Popis
nemoci:
* viróza projevující se nejčastěji erozí,
afty na sliznici jazyka, popř. v dutině
ústní, výrazným sliněním, respiračními
potížemi
* virus není přenosný na člověka ani na
další domácí zvířata
* lze vakcinovat
Původcem onemocnění je Kalicivirus, který se
řadí mezi jednovláknové RNA viry neobalené,
čeleď Caliciviridae, rod Vesivirus.
Fáze onemocnění :
1. Inkubační doba je individuální, průměrně
14 dní, krajní hodnoty 5–30 dní.
2. K nakažení zvířete dochází těsným
kontaktem s nakaženým jedincem. Virus je
vylučován primárně slinami, sekretem z nosu
a očí. Lze jej nalézt i v moči a trusu
infikovaných koček (olizování, používání
společných misek, WC, krytí, výstavy).
Přenos aerosolem je nepravděpodobný.
3. Rozlišujeme akutní fázi onemocnění a
chronické nosičství (zvíře, které prodělalo
tuto infekci se může stát nosičem viru.
Kočky po akutní infekci vylučují virus až
30 dní. Asi 50 % koček vylučuje virus 75 dní
po infekci a 15 až 20 % koček zůstávají jako
asymptomatičtí nosiči kaliciviru po celý
život. U chronicky infikovaných koček
pokračuje replikace viru v povrchových
buňkách epitelu tonzil a okolní sliznice.
Tato replikace přetrvává i přes normální
funkci imunitního systému. Mechanismy,
kterými kočičí kalicivirus unikne imunitní
ochraně u přenašečů nebyly zjištěny. Uvažuje
se o tom, že místo replikace je částečně
chráněno před imunitními efektorovými
mechanismy a vznikají nové antigenní
varianty viru. Kočky, které se stanou
přenášeči viru, jej vylučují kontinuálně.
Stávají se zdrojem infekce pro citlivá
zvířata.
Při akutní fázi je nejčastěji postižena
dutina ústní, ve které se tvoří eroze, afty
na jazyku, vyskytuje se nadměrné slinění,
dále se může dostavit pneumonie, kašel,
zánět spojivek, poruchy reprodukce.
Všeobecně je onemocnění doprovázeno
horečkou, částečnou anémií, zvíře vyhledává
chlad a objevují se neurologické symptomy
(poruchy chování). Vyskytnout se mohou také
průjmy, zvracení, poruchy ledvin a jater.
Méně než respirační forma kalicivirozy se
vyskytuje forma rheumatoidní, která se
projevuje kulháním (tzv. syndrom kulhání
koťat). Onemocnění je provázeno vysokou
horečkou, bolestivostí svalů a otoky kloubů.
Tyto symptomy vymizí zhrhuba za 2 – 4 dny. U
chronicky nemocných koček projevy onemocnění
nejsou tak výrazné nebo se nevyskytují
vůbec.
Prevence:
1. Testování: PCR vyšetření z biologického
materiálu. výsledky PCR vyšetření musí být
interpretovány opatrně, protože existují
různé kmeny kočičího kaliciviru. Často
vznikají falešně pozitivní výsledky
vyšetření. U chronických infekcí je potřeba
vyšetřit několik stěrů opakovaně po sobě.
2. Každoroční vakcinace (redukuje závažnost
klinických příznaků, nezabrání však další
infekci či vzniku chronické infekce a
perzistentnímu vylučování viru)
3. Izolace pozitivních koček je naprosto
nutná, aby nedocházelo k šíření viru.
4. Podpora imunitního systému
5. Léčba antibiotiky (potlačení sekundární
infekce)
Další
informace - Virulentí systémový felinní
kalicivirus
v článku
zde
Popis
nemoci:
* Panleukopenie je vysoce nakažlivé, často
smrtelné virové onemocnění koček. Původcem
onemocnění je virus panleukopenie koček,
který je příbuzným virusu parvovirozy psů.
* virus není přenosný na člověka ani na
další domácí zvířata
* lze vakcinovat
Virus nejvíc poškozuje rychle dělící se
buňky v kostní dřeni, lymfatických tkáních,
epiteliích střeva a u mláďat taky mozeček a
sítnici. U březích koček prostupuje
placentou a infikuje rychle se dělící
zárodečné a plodové buňky. Tím způsobuje
úmrtí zárodků, potraty a porody mrtvých
koťat. U koťat infikovaných po narození
porušuje virus především buňky v mozečku,
čím způsobuje narušenou koordinaci pohybu a
třes.
Fáze onemocnění :
1. Inkubační doba je obvykle 2 – 10 dní.
2. K nakažení zvířete dochází těsným
kontaktem s nakaženým jedincem (olizování,
používání společných misek, WC, krytí,
výstavy). Virus se vylučuje všemi sekrety a
je odolný - ve vhodném prostředí přežívá
více než rok.
3. Po inkubační se objeví horečka,
nechutenství, zvracení, třes, neschopnost
koordinace pohybů. Později začíná průjem,
často krvavý. Dále se vyvíjí silná
dehydratace. Nemoc trvá 5-7 dní. Malé koťata
hynou často do 24 hodin po projevu prvních
klinických příznaků. Úmrtnost u mladých
koťat je 25-90%.
4. U dospělých zvířat se nemoc může plně
rozvinout při imunitním oslabení organizmu
(gravidita, laktace, kastrace apod.)
Prevence:
1. Testování: Přítomnost parvoviru
v organismu můžeme prokázat buď
imunochromatografickým testem, kde se
stanovuje antigen parvoviru nebo PCR metodou
z biologického materiálu.
2. Každoroční vakcinace (redukuje závažnost
klinických příznaků, nezabrání však další
infekci či vzniku chronické infekce a
perzistentnímu vylučování viru)
3. Izolace pozitivních koček je naprosto
nutná, aby nedocházelo k šíření viru.
4. Podpora imunitního systému
5. Rehydratace
6. Léčba antibiotiky (potlačení sekundární
infekce)
zdroj www.sevaronlab.cz